Muzeum Vysočiny Třebíč otevřelo dne 4. prosince 2019 v bývalé zemědělské usedlosti v Třebíči na ulici Cyrilometodějská č. 48/4 Centrum tradiční lidové kultury (dále jen „CTLK“). Uprostřed městské zástavby v blízkosti středu města Třebíče byl vytvořen ojedinělý prostor, kde se návštěvníci mohou blíže seznámit s tradicemi a lidovými zvyky regionu s přesahem do partnerských regionů. Těmi jsou Jižní Čechy, Horní a Dolní Rakousko. Rekonstrukce objektu probíhala v letech 2018–2019 a celková investice na stavbu a vybavení objektu, podpořená v rámci přeshraničního projektu Lidová kultura/Volkskultur ATCZ181 z programu INTERREG, činila 1 066 413 EUR, tj. cca 27 500 000 Kč
Centrum tradiční lidové kultury se nachází v selské usedlosti v třebíčské části zvané Nové Dvory. Historie objektu sahá až do 16. století a patří k jedinému zachovanému zemědělskému gruntu v této městské čtvrti. Po vystřídání několika držitelů v období od 16. do téměř poloviny 19. století statek získává nové majitele – manžele Čermákovy, kteří v roce 1855 postoupili grunt svému synovi Janovi a jeho manželce Marii. V roce 1882 převzala statek jejich dcera Rosalie, v té době již provdaná Šmeralová, která v něm provozovala také hostinskou živnost. Její manžel Jan byl učitelem a později ředitelem německé dívčí měšťanské školy. V roce 1880 se na statku v Třebíči manželům Šmeralovým narodil syn Bohumír, nejstarší a nejznámější z pěti sourozenců, pozdější zakládající člen Komunistické strany Československa.
V roce 1950 byla tehdejší vládnoucí garniturou odhalena Bohumíru Šmeralovi pamětní deska na jeho rodném domě a v roce 1958 byl objekt prohlášen kulturní památkou. O rok později odkoupil usedlost od rodiny stát a započalo budování Památníku Dr. Bohumíra Šmerala, jehož slavnostní otevření se konalo v roce 1960, provozován byl až do roku 1989. Politický význam památníku a osobnosti Bohumíra Šmerala v době komunistického režimu jen dokresluje prohlášení usedlosti národní kulturní památkou v roce 1978. Tento statut nejvyšší ochrany kulturní památky v České republice, který vycházel pouze z ideologického hlediska a byl poplatný své době, byl právem zrušen vládním nařízením v roce 1991. Paradoxem je, že i přes necitlivé zásahy do objektu a zničení některých původních prvků v minulém období, přispěla myšlenka vybudování památníku k zachování venkovské usedlosti a její celkové dispozice až do současnosti. Po roce 1989 byl objekt využíván pro různé účely. Byla zde umístěna muzejní knihovna, následovalo několikaleté využití usedlosti pro komerční účely, v posledním období před rekonstrukcí sloužily prostory jako depozitář Muzea Vysočiny Třebíč.
